Začínal jsem programovat ještě někdy v minulém tisíciletí. Příprava před počítačovým kroužkem prohíbala offline na papíře (viz. fotka mého prvního programu). Hodně mě to bavilo.
Bity a bajty, exaktní logické operace, jasné příkazy, které počítač bez odmlouvání vykonal. Spousta nápadů a vizí jak já s pomocí vědy a techniky pomohu měnit svět k lepšímu.
Software a Internet postupně prorůstal svět lidí. Open Source i velké proprietární softwarové projekty se staly závislými na spolupráci týmů. Začal mě živit vývoj a provoz softwarových systémů. Časem to byly komplexní distribuované systémy s velkými nároky na bezpečnost a spolehlivost.
The universe is made of stories, not of atoms.
— Muriel Rukeyser, The speed of darkness.
Po vystudování kybernetiky jsem se k robotům už nevrátil, ale něco přece jen zůstalo. Abych rozuměl kolegům, vesmíru a vůbec, … začal jsem systematicky hledat užitečné mentální modely. Modelování kooperace živých a neživých agentů a pozorování jejich propletených příběhů (procesů) se stalo mým koníčkem.